Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí !! Zdá se, že nám skutečný potencál této molekuly byl úmyslně zatajen. Pravda nebo fikce? (1)

Po celá desetiletí se v mainstreamových vědeckých kruzích předpokládalo, že černé díry polykají vše, co se dostane do jejich blízkosti, včetně světla. Dnes už je tomu jinak. Světoznámý fyzik Stehen Hawking nedávno obrátil o 180 stupňů, když byl v denním tisku citován jeho výrok, že černé díry mohou ve skutečnosti „vypouštět informace“. Pokud si pod těmito informacemi představíme rádiová a světelná kódování, jako například ta, z nichž se tvoří život prostřednictvím DNA, pak musíme přiznat, že naši starověcí předkové měli ohledně Galaktického centra naprostou pravdu.

Je zajímavé, že souhvězdí Ophiuchus, které spočívá téměř přesně na centru Galaxie, je známé jako souhvězdí „Hadonoše“, a je vyobrazováno jako muž držící dvojici propletených hadů, která jistým způsobem upomíná na Hermovu hůl nebo… dvojšroubovici DNA!

Když jsou dopisy víc než jen dopisy: Skrytý kód v hebrejštině (Greg Braden)

[Následující pasáž textu je převzata z páté kapitoly knihy Gregga Bradena The God Code: The Secret of Our Past, the Promise of Our Future (Hay House, 2004) „Božský kód: tajemství naší minulosti, příslib naší budoucnosti.“ (viz. obr. vlevo).Svolení přetisknout tento text od Gregga Bradena a nakl. Hay House. Pozn. editora: The God Code je fascinujícím zkoumáním symbolického jazyka DNA přeloženého do hebrejštiny. Výňatek níže popisuje první setkání autora se svitky od Mrtvého moře, které zaselo prvotní sémě, jež vzklíčilo v objevení skutečnosti, že starověké hebrejské jméno Boha, JHVH (tetragrammaton) je ve skutečnosti kódem pro čtveřici nukleotidů DNA, založeným na chemické stavbě DNA z dusíku, vodíku, kyslíku a uhlíku.]

Jak se taxi přibližovalo ke vchodu muzea, před vchodem se to už hemžilo lidmi, kteří se tísnili na betonových schodech skrápěných jemným jarním deštíkem. Toho odpoledne jsem již stihl udělat rozhovor s dopisovatelkou jedné z národních zpravodajských služeb, jehož součástí byla i dlouhá rozmluva o svitcích od Mrtvého moře.

„Svitky jsou tady ve městě!“ tvrdila mi vzrušeně, když náš rozhovor skončil. „V Chicagském muzeu dějin Blízkého východu.“

„Vážně?!“ otázal jsem se. „Jak daleko je to do toho muzea odsud?“

„V dopravní špičce asi 15 minut taxíkem,“ odpověděla.

„Přestože jsem viděl koptské manuskripty v Egyptě a důkladně studoval slova na svitcích, skutečné svitky od Mrtvého moře jsem nikdy neviděl! „Velice rád bych si je prohlédl,“ řekl jsem. „Možná bychom si mohli udělat exkurzi.“

To úplně stačilo. Během několika minut jsme už seděli v taxíku a mířili do muzea.

Když jsme z něj vystoupili do mrazivého větru, ukázal jsem na řady lidí.

„To si sem jdou všichni prohlédnout ty svitky?“ zeptal jsem se.

„Někteří ano,“ dostalo se mi odpovědi, „ale řada z nich se jde jistě podívat na Sue.“

Na prohlídku svitků jsme si náhodou vybrali zrovna den, kdy byla veřejnosti poprvé představena dosud nejcelistvější nalezená kostra Tyrrannosaura rexe, přezdívaná „Sue“. Oba exponáty byly ve stejném muzeu, vzdálené od sebe jen několik desítek metrů! Když jsme přicházeli k pokladně, naše podezření se potvrdilo množstvím řad stojících lidí, kteří byli všichni nasměrováni právě ke Sue. V boční sekci hlavní haly se tvořily menší skupinky, kterým bude umožněn přístup ke svitkům. Dorazili jsme akorát včas, abychom stihli poslední skupinku toho dne!

Když jsme onou speciálně vytvořenou výstavou procházeli, cítil jsem, jak roste moje očekávání, stejně jako vzrušní všech lidí kolem mě. Když jsme vstoupili do samotné místnosti, ozvalo se okolo několik užaslých vydechnutí. Aby byly minimalizovány škodlivé účinky tepla z reflektorů, byly žárovky osvětlující každý fragment opatřeny časovačem, který co chvíli zvyšoval a vzápětí zase snižoval intenzitu světla. Každá schrána obsahující jeden choulostivý fragment byla osvětlována jindy, takže to v místnosti tvořilo tajuplný efekt, kdy se postupně rozsvěcovaly a poté zase pohasínaly různé její sekce. Okamžitě mě to začalo táhnout k malému šedavému pergamenu uloženému ve volně stojící schráně poblíž středu místnosti. Když jsem si stoupl přímo před něj – byl to fragment starověké knihy Henochovy – přistihl jsem se, že mě náhle zaplavila vlna tepla, když jsem si uvědomil plný dosah toho, na co se to vlastně dívám.

A tam, na otrhaném kousku zvířecí kůže, byla písmena zprávy, kterou napsala ruka jiného člověka před více než dvěma tisíciletími! Téměř 200 let před tím, než po Zemi kráčel Ježíš, se neznámý písař rozhodl věnovat čas tomu, že zaznamenal moudrá slova, která byla starobylá už i ve chvíli, kdy je psal. Linie černého inkoustu, s přesností vytvarované do souměrných písmen, se stále držely povrchu pergamenu a vypadala přesně stejně jako těsně poté, co se do něho vpila.

Na kratičkou chvíli jsem měl dojem, že ta časová průrva mnoha staletí, která nás dělila, je pryč. Skrze zázrak písma se jeho zapomenutý autor vzepřel hranicím času. Na ten kratičký moment jsem jazyku porozuměl lépe, než jak jsem mu rozuměl kdykoliv předtím i potom. Za hranicí logického myšlení jsem cítil, jak ty symboly překlenují minulost a současnost skrze sílu hebrejského písma.

Písmena hebrejské abecedy zaujímaly ve studiu posvátných jazyků unikátní místo po období delší než tři tisíce let. Přestože jiné starověké způsoby zápisu, jako egyptské hieroglyfy nebo sumerské klínové písmo, jsou ještě o tisícovky let starší, dnes už se dávno neužívají. Je možné, že při naší dnešní snaze porozumět těmto jazykům, i přestože obyčejně chápeme jejich obecný smysl, občas opomíjíme drobné nuance, které byly srozumitelné pouze čtenářům v tehdejší době. To ale není případ hebrejské abecedy, která se používá nepřetržitě po 3000 let, a možná ještě déle.

Přestože se význam a použití některých dílčích písmen za ta léta změnil, víme s jistotou, že abeceda zůstala posledních tisíc let neměnná. Jedna z nejstarších verzí Starého zákona napsaná v hebrejštině, tzv. Leningradský kodex, pochází z roku 1008 n.l. Když tento rukopis porovnáte s moderními verzemi Bible, zjistíte, že texty jsou totožné – písmeno od písmene! Díky tak dlouhé době, během níž se jazyk používal, a díky jeho stabilní abecedě máme i při překládání starohebrejského dokumentu jistotu, že víme přesně, co nám chtěl autor sdělit, i když svá slova zapsal před tisíci lety.

I ti, kteří hebrejské písmo nedokážou přečíst, říkají, že v přítomnosti jeho liter cítí něco posvátného, jakousi úctu a tajemno. Přestože existuje řada jazyků, které mají s každým písmenem své abecedy spojeny skryté číselné hodnoty, žádný z těchto číselných systémů nebyl tak podrobně popsán, zdokumentován a tak často užíván jako právě ten, jež se vztahuje ke starověké hebrejštině.

Dílo Sefer Jecira přisuzuje silám hebrejské abecedy obrovskou moc. Podle tohoto skriptu jsou to samotná písmena, jimiž Bůh „popsal vše, co bylo a bude vytvořeno.“ V historii byla tato věta badateli vykládána jako metafora symbolizující božskou sílu jakožto zdroj tvoření. Jak jsme vyzkoumali v předchozí kapitole, vzájemný vztah mezi chemickými prvky a nejstarším a nepřetržitě užívaným jazykem, který známe, nám nabízí zcela novou a zásadní perspektivu, z níž onu větu nahlížet, a možná i novou perspektivu toho, jak vznikl život sám. Zakódovaný text ve své celistvosti přesně popisuje, jak a prostřednictvím koho (jaké síly) začal existovat náš druh.

Copyright (c) 2004 Gregg Braden. Všechna práva vyhrazena.

[Díla Gregga Bradena jsou podle New York Times největšími bestsellery. Jejich autor byl hostem mnoha mezinárodních konferencí a mediálních pořadů zkoumajících roli spirituality v rámci různých technologií. Braden v minulosti zastával funkce tvůrce počítačových systémů, geologa a inspektora technických operací. Dnes je považován za vůdčí kapacitu v oblasti propojování moudrosti minulých věků s technologií a mírovými snahami pro léta budoucí. Více informací naleznete zde.]

Definice týdne týkající se DNA

Potenciální DNA: Slovní spojení vytvořené lidmi, jež se zabývají metodou regenetiky (Regenetics Method). Nahrazuje původní spojení „odpadková DNA“, které popisuje transformační potenciál, který v lidském geonomu čeká na aktivaci. Potenciální DNA má vztah k „vlně života“ – neboli torzní energii, která vyzařuje z Galaktického jádra a která je zodpovědná za vznik konkrétních fyzických forem prostřednictvím RNA-přepisu kódů DNA. To se děje, když jsou pohyblivé elementy potenciální DNA („skákající“ DNA) inteligentně stimulovány, aby přepsaly nebo přeprogramovaly genetický kód.

Podvodníci, aneb falešné informace o DNA (Leonard Horowitz)

(Následující pasáž je výňatkem ze 4. kapitoly knihy Leonarda Horrowitze Pirates of the Sacred Spiral (nakladatelství Tetrahedron Publishing Group, 2004) „Podvodníci svaté spirály“. (viz. obr. vpravo). Svolení přetisknout tento text od Leonard Horowitze a nakl. Tetrahedron Publishing Group. Pozn. editora: První polovina této kapitoly je fascinující rekapitulací dvou autorových předešlých knih, které rozkryly dezinformační praktiky medicínsko-farmaceuticko-genetického kartelu, kterému Horowitz říká „Podvodníci“. Pirates of the Sacred Spiral také předkládá to, že oficiální způsob, jakým je nahlíženo na DNA (tj. podvodný způsob), tedy vnímání DNA jakožto pouze určitého biochemického seskupení bílkovin, je jednoduše chybný – a podle všech důkazů i úmyslný.

„Kdybyste věděli, že nedaleko je zakopán poklad, ale jedinou mapu k němu mají piráti-podvodníci, jen těžko byste mohli očekávat, že vám její tajemství předají,“ píše Horrowitz. „Naopak udělají pravděpodobně všechno pro to, aby cenné tajemství pokladu a jeho přesné umístění zůstaly pokud možno co nejdéle v tajnosti. Zejména když je tajemství tohoto pokladu – jímž je DNA – zároveň tajemstvím moci nad životem a smrtí. Ti, kteří ho znali, díky němu získali obrovské bohatství a moc, a tento fakt drží mocní Podvodníci pod pokličkou.“ Náš text začíná tam, kde Horowitz končí svůj výklad o rozmanitých eugenických postupech a praktikách Podvodníků).

Co je to DNA?

„Každé stadium poznání struktury nukleových kyselin bylo dosaženo s velkými obtížemi a metodami plnými chyb a kontroverze,“ prohlašuje v úvodním textu na stránkách společnosti Rockefeller Labs vědec Phoebus A.T. Levene, jeden z prvních genetiků zaměstnaných v této firmě.

Prohlídka stránek pokračuje vysvětlením, že DNA je komplexní molekula obsahující předpisy pro život. DNA už je dnes zdomácnělou zkratkou. Každodenní zprávy jsou plné informací o profilování DNA, testování DNA na dědičné choroby, zpráv o vývoji genové terapie, o geneticky upravených potravinách a biotechnologickém průmyslu. Před padesáti lety se vědcům podařilo objevit chemickou strukturu molekuly DNA, což byl jeden z nejdůležitějších vědeckých objevů celého 20. století. Ale před sto lety, začínali chemici teprve izolovat a analyzovat molekuly, které se nacházely v buněčných jádrech.

Chemické definice a struktura DNA

DNA je zkratka pro deoxyribonukleovou kyselinu. Phoebus A.T. Levene zkoumal, jakým způsobem jsou spolu pospojovány její čtyři nukleotidy. Tuto práci o mnoho let později dokončili pánové James Watson a Francis Crick v laboratoři Cavendish Laboratory v anglickém městě Cambridge. Díky použití rentgenové krystalografie dokázali, že DNA má tvar zkrouceného žebříku. Alternující sekvence stavebních bloků DNA byly, jak si povšimli, pospojovány dohromady do tvaru dvojité šroubovice. Tyto bloky byly pojmenovány nukleotidy. Skládají se z deoxyribózy, což je cukr, fosforečnanů a jedné ze čtyř dusíkatých bází – adeninu (A), thyminu (T), guaninu (G) a cytosinu (C). Fosforečnany a cukry přilehlých nukleotidů se spojují a vytvářejí dlouhý krystalický polymer DNA. Experimenty prokázaly, že v průběhu života je poměr adeninu vůči thyminu a guaninu vůči cytosinu v DNA konstantní.

Alternující molekuly deoxyribózy a fosforečnanů formují pokroucené svislice žebříkovité DNA. Jednotlivé jeho příčle tvoří komplementární páry dusíkatých bází, přičemž A se vždy páruje s T a G se vždy páruje s C.

Díky „závaznému párování adeninu s thyminem a guaninu s cytosinem, dospěli Watson a Crick k závěru, že jedna polovina žebříku DNA slouží jako šablona pro vytvoření druhé poloviny během replikace DNA. V roce 1958 existovaly již dvě důkazní linie, které se propojené zajišťovaly důkaz této hypotézy. Zaprvé byl nalezen enzym – DNA polymeráza – který k původní šabloně poloviny DNA přidává komplementární nukleotidy.“

A zadruhé, důmyslný experiment využil izotopů dusíku konstruujících nové molekuly DNA v rámci po sobě jdoucích generacích bakterií. Prokázalo se tím, že jedna z větví každé molekuly DNA je v nezměněné podobě zkopírována do obou dvou dceřinných buněk. Tato „zachovaná“ větev se chová jako šablona pro DNA polymerázu, která syntetizuje větev doplňkovou, která doplní a zkompletuje každou novou molekulu DNA.

DNA se ponejvíce nachází v jádrech buněk, ale jiný typ nukleové kyseliny, RNA, se běžně vyskytuje v cytoplazmě. Watson a Crick tvrdili, že RNA musí okopírovat zprávu v DNA a přenést ji do cytoplazmy, kde se na základě tohoto genetického kódu v buněčných organelách zvaných ribozomy tvoří bílkoviny. Crick také předpovídal existenci „adaptační“ molekuly, která čte genetický kód a vybírá patřičné aminokyseliny, které je třeba přidat do rostoucích řetězců bílkovinných polypeptidů.

Později jsme se dozvěděli, že „při zpracovávání genetické informace se uplatňuje několik typů RNA. V buněčném jádru se kód DNA „přepíše“, jakoby zkopíruje do molekuly přenašeče, kterým je RNA (mRNA). V cytoplazmě je kód mRNA „přeložen“ do jazyka aminokyselin. Překlad řídí ribozom – který se sám skládá z RNA – zatímco roli „adaptéru“ zastává jiná RNA (tRNA).

„Genetický kód musí být „jazykem“ – používajícím abecedu DNA s písmeny A, T, C a G – který vytvoří dostatek DNA „slov“ specifikujících každou z 20-ti známých aminokyselin. Jednoduchou matematikou se dostaneme k tomu, že z dvoupísmenné kombinace můžeme získat pouze 16 variant, ale třípísmenná už nabízí variant 64. Pracujeme-li s principem, podle něhož je často správným řešením to nejjednodušší, začali vědci pracovat s třípísmenným kódem zvaným kodon neboli triplet.

-pokračování-